Ohlédnutí Pelikán - leden 1998

MUDr. Emil Flusser a jeho kniha "Krieg als Krankheit"
Připomínka 110. výročí Flusserova narození (1888-1942)

Zapomenuté světlo humanity v temnotách 20. století aneb předchůdce mírového hnutí lékařů o psychopatologii politiků a šílenství války
(Ze studie "Dr. Emil Flusser: forgotten precursor of the medical peace movement" přeložil, upravil a doplnil Ing. Zdeněk Smrčka)

Ing. Zdeněk Smrčka (FN Motol, pracoviště SVI 2. LF UK)

PROLOG

JSOU NA SVĚTĚ LIDÉ lační krve jako tygři. Kdo jednou okusil této moci, této bezmezné vlády nad tělem, krví i duchem člověka, jako je sám, právě tak stvořeného Bohem a svého bratra v Kristu, kdo okusil moci a plné možnosti ponížit nejhlubším ponížením druhou bytost, stvořenou k obrazu Božímu, ten již nějak nechtě ztrácí vládu nad svými city. Tyranství je zvyk; má však dar vývoje a nakonec se vyvíjí v nemoc. Trvám na tom, že zvykem může zhrubnout a otupět ve zvíře i ten nejlepší člověk. Krev a moc opíjí: člověk pozvolna hrubne a mravně upadá; rozumu i citu začínají být dostupné a posléze sladké i ty nejabnormálnější věci. Člověk a občan hyne v tyranovi navždy a návrat k lidské důstojnosti, k pokání a obrodě se mu stává takřka nemožným. Nadto pak příklad, možnost takové svévole působí nakažlivě na celou společnost; ta moc je svůdná. Společnost, která tomuto jevu přihlíží lhostejně, je již sama ve svých základech nakažená.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Zápisky z mrtvého domu)

 

ŽÁDNÝ VĚDEC si nemůže být jist, ať pracuje v kterémkoliv oboru, že výsledky jeho výzkumu nebudou jednou využity a zneužity k válečným účelům. Sepětí moderního bloku (techniky, vědy, průmyslu) s vojenským a zbrojařským komplexem je tak úzké a samozřejmé, že by mělo burcovat SVĚDOMÍ vědců a výzkumných pracovníků. Nebo došlo po odchodu Einsteina a Sacharova k situaci, kdy výzkum ze své práce svědomí vylučuje, odmítá je jako cizorodé těleso, které se neslučuje s exaktností a musí proto zůstat za hranicemi vědy? (...) Zaslepenost však trvá a pokračuje, dnes v jiném převlečení. Budou osud planety předurčovat zbrojaři, mafie, loupeživá lumpenburžoazie jako viditelní exponenti skrytého anonymního diktátora, který zaplétá lidstvo do procesu sebezničení?

Karel Kosík (Sedmero zrcadel)

VÁLKU VŠAK LIDÉ vedou pro uspokojení svých ctižádostivých ambicí; kvůli světskému prospěchu několika mála jedinců se bezpočet rodin ocitá v zoufalé životní situaci, v zármutku, jenž postihuje tolik srdcí! Zástupy vdov, co truchlí nad mrtvými muži, záplavy zpráv o zvěrstvech, jež k nám s úděsem přicházejí! Těch osiřelých malých dětí, co pláčou že ztratily táty, toho nářku matek, jimž zabili syny! Není žalostnější a strašlivější události než vzplanutí lidského bestiality. Pravím vám: (...) Vynoří-li se myšlenka na válku, braňte se jí silnější myšlenkou míru. Nenávistná myšlenka musí být zničena mocnější myšlenkou lásky. Myšlenky na válku ničí veškerou svornost, pohodu, klid a radost. Myšlenky lásky uskutečňují bratrství, mír, přátelství a štěstí. (...) Nepovažujte mír na světě za ideál, jenž není k dosažení! Nic není nesplnitelné pro Boží blahovůli. Budete-li toužit celým svým srdcem po přátelství ke každé rase na zemi, vaše myšlenka, duchovní a neochvějná, se bude šířit: stane se touhou druhých, bude sílit a sílit, dokud nedosáhne myslí všech lidí.

Abdu'l-Bahá (Pařížské rozpravy)

Zabývat se medicínsko-etickými, -psychologickými, -politickými, filosofickými a sociologickými otázkami mírového řešení, eliminace a předcházení ozbrojeným konfliktům mezi regiony, státy a národy -tak jak to činí časopis "Medicine: Conflicts and Survival" (dříve "Medicine and War") - se zdá být z hlediska požadavků na výkon lékařského povolání ve sféře primární, ambulantní nebo nemocniční péče tématem zcela okrajovým. A přece již zběžným nahlédnutím do abstraktů těch z prací, jež eviduje databáze Medline, se lze přesvědčit, že se čtením určeným jen pro úzkou skupinu odborníků, detailně znalých poměrů, má zmíněné periodikum pramálo společného. Je jen ku škodě věci, je-li opomíjeno, když mnohé z vydávaných statí, článků a rozborů mají zajisté co říct i široké lékařské veřejnosti. Ať již v publikovaných analýzách příčin hroutícího se uspořádání současného světa, stejně jako ve formulacích nezbytných předpokladů, umožňujících osvobození lidstva z pout minulých přesvědčení, nebo při hledání cest, směřujících z arény plné sobectví, ničím neospravedlnitelného terorismu a násilí a nových a nových válečných střetnutí, zde všude se časopis jednoznačně staví na stranu miliónů nevinných obětí násilí, válek a zbrojení, na stranu bytostí, které se ve víře a naději sílícím hlasem obracejí na své panovníky, krále, císaře i presidenty, kancléře, vlády i parlamenty s naléhavou výzvou k dějinné odpovědnosti, plynoucí z titulu a moci jimi zastávaných úřadů, za uskutečnění takových kroků, jež by na prahu třetího tisíciletí vymýtily ozbrojené konflikty - a s nezvratitelným procesem soustavného omezování moci, činnosti a rozsahu působnosti vojensko-průmyslových struktur - všem národům světa otevřely brány k mírovému spolužití... Jak ale v jednom z článků zveřejněných v časopisu "Medicine: Conflicts and Survival" poukazuje Peter van den Dungen, pracovník Department of Peace Studies, University of Bradford, West Yorkshire - ve své pozoruhodné a navýsost aktuální studii o zapomenutém českém pediatrovi MUDr. Emilu Flusserovi - principy univerzální spravedlnosti a světového míru si mohou získat všeobecné podpory a uplatnění jen v případě vůle a schopnosti občanů vzdorovat jakýmkoliv mediálním kampaním vojensko-průmyslových kruhů, mnohdy a mnohde ve světě svými sobeckými politicko-ekonomickými zájmy nadále rozhodujících o osudech národů a zemí... Neboli: oč dnes kráčí, je pochopení historické zkušenosti lidstva s psychopatologií politiků a šílenstvím války, oné společně sdílené historické zkušenosti, která stále zřetelněji ukazuje na lživost mocenskými kruhy po tisíce let obhajovaného a znovu a znovu propagovaného tvrzení: "chceš-li mír, chystej se na válčení..."

 

VÁLKA COBY ONEMOCNĚNÍ

V roce 1932 vydal český pediatr Emil Flusser knihu, ve které dokazoval, že válka je projevem psychické epidemie a že její prevence je úlohou lékařské profese. Titul německy napsaného a německým nakladatelstvím ve městě Heide vydaného díla zněl "Krieg als Krankheit" [Válka coby onemocnění]. Významné podpory Flusserovým tezím se dostalo ze strany Alberta Einsteina, který ke knize napsal úvodní slovo. Zanedlouho po jejím vydání se ale v Německu chopil moci Hitler - což znamenalo nejen programovou likvidaci veškeré pacifistické literatury, jíž byla kniha představitelkou, ale i vyhlazování celé rasy, ke které autor náležel. Ještě roku 1933 došlo z vůle nacistů ke spálení knihy "Krieg als Krankheit" a o devět let později se obdobného vypořádání dostalo i jejímu autorovi (nevyjímaje příslušníků jeho rodiny). A tragický osud neminul ani nakladatele díla, ba ani tvůrce grafického návrhu knižního přebalu: MUDr. Karla Fleischmanna (1897-1944), básníka, spisovatele, malíře a grafika, spolupůsobícího s Flusserem v Českých Budějovicích. Z lidí spjatých s touto knihou si život zachránil jen Einstein - díky emigraci...

Kniha "Krieg als Krankheit", její myšlenky, stejně jako i osobnost Emila Flussera, to vše bylo s nacistickou důkladností téměř beze zbytku vymazáno nejen z individuální paměti Čechů a Němců, ale i z kolektivní paměti veškerého lidstva. Je nanejvýš pravděpodobné, že éru "tisícileté" říše zla přežilo ve světě jen několik málo exemplářů Flusserovy knihy. Generální katalog Deutsches Bibliotheksinstitut ji nemá ve svých záznamech, stejně tak publikace není v žádné z knihoven ve Velké Británii. Po celém světě jsou dnes doloženy pouhopouhé čtyři exempláře, které jsou vlastnictvím těchto knihoven, resp. institucí: U.S. National Library of Medicine in Washington D.C., Norwegian Nobel Institute in Oslo, Peace Palace in the Hague a Knihovna Národního muzea v Praze. Jakkoliv je možné, že se dochovaly další výtisky, například v knihovnách ve Švýcarsku, nemění to nic na faktu, že pro knihu vydanou ve 20. století se jedná o záležitost vskutku výjimečnou.

Je nesporné, že projevy zájmu o život a dílo Emila Flussera vycházejí především z požadavku historické spravedlnosti, rehabilitace (jakkoliv skromné a neadekvátní) jeho osoby a z prokázání úcty k jeho ušlechtilým postojům i tragickému údělu. Zájem je ale nepochybně i potvrzením nadčasové platnosti Flusserova pohledu na kořeny ozbrojených konfliktů a aktuálnosti jeho konkrétních návrhů, adresovaných kolegům lékařům, k pořádání kampaní proti válce. Na válku Flusser pohlížel jako na psychickou epidemii, jako na projev masové psychózy, při které jsou rozumové a volní schopnosti lidských bytostí výrazně potlačeny, kdežto iluzivní dojmy neobyčejně zvýrazněny. Autor detailně analyzoval základní endogenní a exogenní faktory onemocnění vyvolávajícího válku, přičemž sklon člověka k formování kolektivu, jeho instinkt stádnosti a skupinovou vnímavost k citovému rozrušení, považoval za její nejdůležitější endogenní zdroje. V knize shromáždil velice zajímavá pozorování, zabývající se například sublimací konceptu otčiny, politickou nenávistí k nepříteli, neovladatelnou touhou po vzrušení a nadšení, a také toxickým opojením válkou. Za její exogenní faktory, které zvyšují vnímavost lidí k masové psychóze, pak považoval vše, co stimuluje samu připravenost k válce: od vojenské propagandy až k ekonomickému ožebračování.

Obsáhlou a přesvědčivou paralelou, načrtnutou mezi mocí a kontrolními mechanismy moderního a středověkého církevního státu, Flusser dokázal, že absolutní moc církevního státu byla moderním státem přejata a co do úrovně dokonce překonána (s.39). Ústup od náboženství, jenž se počal v 18. století, doprovázel vzestup jeho náhražky: kultu národa. Vedle náboženského katechismu se objevil "nacionální katechismus": i militaritní stát měl své svaté, mučedníky a hrdiny, a používal metod ne nepodobných Svaté Inkvizici, aby se vypořádával se svými vnitřními nepřáteli. Kněžským stavem tohoto sekulárního náboženství se stala armáda a doktrínou, kterou šířila, byla armádní nadřazenost (supremát) a válka. Nástup průmyslové revoluce a kapitalistického řádu vedly spolu s vyšinutím lidí z normálního běhu života k vykořisťování širokých mas, jejichž bídná existence dostávala smysl pouze v začlenění se do mocného kolektivu (s.78). Flusser poukazoval na skutečnost, že ve válce se vojáci v důsledku projevení vlastní patologické poddajnosti vůči nejvyšší autoritě (často sestávající z jedinců s vražednými sklony) stávají bezmocnými, poslušnými nástroji v jejích rukách. Na základě vlastních pozorování věnoval autor jednu z kapitol své knihy přehlídce patologických charakterových typů vyskytujících se ve válce. Po čtyři léta první světové války Flusser sloužil jako lékař na frontě i v týlu, a po určitou dobu byl osobním lékařem vysoce postaveného a mnohokráte vyznamenaného velitele (s.104-106). V tomto prostředí se setkával s četnými významnými (obzvláště postaršími) muži, a rovněž s ženami, s vojáky i civilisty, kteří často zastírali své krvedychtivé sklony. A všímal si, jak málo lidí - a to i v zázemí - si uchovávalo zdravý rozum a ještě méně lidí že pozvedalo svůj hlas na protest. Světlými výjimkami podle něj byli dramatikové G. B. Shaw a Karl Kraus.

Kdokoliv zná Krausovo skvělé dílo "Letzte Tage der Menschheit" [Poslední dny lidstva] a je obeznámen se systémem cenzury c.k. rakouského mocnářství, nedokáže pochopit, jak mohla být tato hra ve Vídni během první světové války vůbec uvedena. Flusser objasňuje zřejmé důvody takto: 'Kraus mohl říkat cokoliv, neboť vídeňská vrchnost věřila, že celý svět s ní sdílí její názor: "Ten člověk je zaručeně blázen". Tato společnost psychopatů považovala jedinou duševně zdravou osobu ve svém středu za bytost choromyslnou, zatímco sebe za jedince psychicky normální" (s.112-113). Nicméně Haškův "Dobrý voják Švejk", který rovněž prokázal svou imunitu vůči válečné hysterii, zůstal pro tehdejší české vojáky nepřístupným. Flusser si povšiml, že obrat "válečná psychóza" se po válce rozšířil do všech jazyků, což podle jeho názoru dosvědčovalo, že si lidé do jisté míry začali být vědomi, že válka je onemocněním (s.82). Navíc, válečná literatura, jež se objevila ve všech, spolu resp. proti sobě donedávna válčících zemích, mnohdy nabývala formy ostrého protestu proti šílenství války - názorového postoje široce sdíleného čtenářskou veřejností. Flusser poukazoval na ironii faktu, že abnormalitu lidí ve válce dokumentovali a komentovali spisovatelé, ale nikoliv lékaři (s.107).

Autor se znovu a znovu vracel ke svému tvrzení, že válka je mentálním onemocněním, kterým má lékařská profese jak způsobilost, tak i morální povinnost se zabývat. Cokoliv, co poškozuje životy lidí i společnosti, je ve své podstatě jevem patologickým. Válka se vyznačuje masovostí patologických projevů a po svém vzplanutí může nakazit i příslušníky lékařského povolání (s.20). Jakmile však lékaři začnou zkoumat a odkrývat patologické příznaky války, stanou se vůči ní natolik odolní, že budou mít síly k varování veřejnosti, ocitne-li se napříště v ohrožení smrtelnou epidemií, kterou sama způsobí. Flusser byl přesvědčen, že o miliónech obětí, které s sebou války přinášejí, 'by se mělo psát nejen v učebnicích medicíny, ale i v nejrůznějších příručkách o zdraví' (s.87). Kritizování politiků a vlády se do dnešních dnů nepovažovalo za součást výkonu lékařské profese, ale lékaři se musí tímto problémem začít zabývat a musí se přestat bát vládní moci (s.20). Doslova píše: 'Troufám si svou profesi sblížit s oblastí, která až dosud bývala doménou (...) politiků a vlád. Do těchto temných končin by se měla vydat průzkumná expedice, výprava vedená nestrannými a zkušenými lékaři, kteří by v chování státníků - za použití vědeckých metod - dokázali vytyčit linii odlišující zóny zdravé mysli od chorobného vědomí. Sbírka shromážděného psychopatologického materiálu by bylo natolik bohatá, že by lékařská veřejnost již nikdy nepřestala s analýzou politiků z medicínsko-psychologické a psychiatrické stránky věci' (s.45). Až se systematickým uspořádáním získaného materiálu by bylo možné zvládnout úkol, který se pro lékaře stává otázkou prvořadé naléhavosti: čelit mentální epidemii. Neboť pozbývá na smyslu a významu, aby se dál hloubavě zaobírali zkoumáním postupů léčby jednotlivých onemocnění či aby zdokonalovali své chirurgické dovednosti, když celému lidstvu hrozí nebezpečí, že pod vlivem psychické epidemie samo sebe zahubí (s.91-92).

FLUSSEROVO OSOBNÍ VYZNÁNÍ

Na závěrečných stránkách své knihy Flusser znovu ospravedlňuje, proč se on, pediatr s dvacetiletou praxí, cítí být povolán, aby se zabýval válkou jako součástí své lékařské profese:

'Den co den, každou z hodin se střetávám s požadavkem objasnění, co je důvodem pláče bezmocných malých dětí. (...) Ve svém předchozím drobném spise (vydaném v roce 1928 nakladatelstvím Urban und Schwarzenberg) jsem se snažil ukázat, jak se dá odhalit původní příčina pláče a nářku malého stvoření. Za války lidé na frontě i v domovech bezmocně trpí stejným způsobem jako dítě či zvíře. (...) Jsem, coby pediatr, bezradný do téže míry jako laik, když se ocitám tváří v tvář takovému šílenství, takovému mentálnímu onemocnění, jakým je válka. Ale mým posláním je, abych rozpoznal, co se skrývá v pláči a naříkání. Shledávám se s bezmocně a nevinně trpícími lidmi, a proto jsem se odvážil vstoupit na pole, které má - možná - blíže k jiným oborům než k tomu mému. Odvážil jsem se, neb slyším to naříkavé volání o pomoc a má snaha o její poskytnutí snad bude přínosnější než pouhé nicnedělání. (...) Nechť si lékaři uvědomí, že jsou zde proto, aby pomáhali nemocným.' (s.149-150)

EPILOG

Dne 18. dubna 1942 přijel do koncentračního tábora Terezín transport příslušníků českobudějovické židovské komunity. Byli mezi nimi i Emil Flusser a Karel Fleischmann. Zde se jejich cesty rozdělily: již za několik dní - 28. dubna 1942 - je z Terezína vypraven transport "Ar" směrem na východ. Cílou stanicí je koncentrační tábor Zamosc. V transportu jsou mezi jinými Emil Flusser, jeho manželka a tři děti... Ani Karel Fleischmann se ale nedočkal konce války. Dne 23. října 1944 odjíždí z Terezína v transportu "Et", jehož cílovou stanicí je Osvětim...

Jen pár jmen z miliónů obětí psychopatologie politiků a šílenství války... Jen pár jmen z desetitisíců obětí holocaustu v českých zemích...

JE ROK 1998 - a ve světle Flusserovy humanity kráčíme vstříc posledním dnům 20. století. S jeho mementem, výzvou i nadějí. A je na každém z nás - zda naplníme jeho poselství. Zda zbavíme mocné tohoto světa chorobného myšlení a jednání... Je věcí lidskosti nás všech - lidí této planety - zda oprostíme sebe od jha válečného prokletí...

Literatura:
(1) Flusser, Emil: Krieg als Krankheit. Verlag Paul Reichert : Heide in Holstein, 1932. 150 s. / Geleitwort von Prof. Albert Einstein. Druck von Paul Reichert, Heide in Holstein. Umschlagszeichnung nach Entwurf von Dr. Karl Fleischmann, Budweis.
(2) van den Dungen, Peter: Dr. Emil Flusser : forgotten precursor of the medical peace movement. In: The work of Dr. Emil Flusser, a pediatrician from southern Bohemia, whose book Krieg als Krankheit (War as Illness) appeared in 1932. Peace on the Net - Website of Danish Peace organizations. http://www.fred.dk/peace/.[Původní časopisecká verze tohoto článku publikována pod shodným názvem ve: Med. Confl. Surviv. 12(2), 1996; 90-106.] [Na stejné internetové stránce je v elektronickém zip-formátu uložen i text Flusserovy knihy (gotické typy jsou nahrazeny běžným typem písma).]
(3) Anon.: Databáze holocaustu v Čechách. Praha : Knihovna Židovského muzea.
(4) Anon.: AJGS Cemetery Project. http://www1.jewishgen.org/cemetery/
(5) `Abdu'l-Bahá: The pitiful causes of war, and the duty of everyone to strive for peace. [Paris, 4 avenue de Camoens], October 21st [1911]. In: Paris talks : addresses given by `Abdu'l-Bahá in Paris in 1911. London : Bahá'í Publishing Trust, c1979.
(6) Kautman, František: Dostojevskij - věčný problém člověka. Praha : Rozmluvy, 1992. 263 s.
(7) Kosík, Karel: Sedmero zrcadel. Salon 43 (literární příloha Práva, 27. listopadu), 1997; s.1-2.

Ediční poznámky:
(1) Text tohoto článku vychází ze zkráceného znění van den Dungenovy studie, tak jak ji na své internetové stránce "Peace on the Net" celosvětově rozšířilo sdružení dánských mírových organizací.